Poslední rozloučení redakce Paáji.

Za dobu vzniku školního časopisu navštívilo do 1. července 2010 stránky 624 159 návštěvníků z celého světa. Stránky se umisťovaly v kategorii školství do 150 místa. V poslední době je navštěvovalo na 320 návštěvníků denně. Rekord návštěvnosti za den byl 1 726 návštěvníků v květnu 2006.
Redakce věnovala panu učiteli dort PAÁJI za práci a pomoc při vedení kroužku.Společně jsme ho ochutnali a rozloučili se.

Tak tyto stránky už dlouho nejsou aktivní ale stále je navštěvuje spoustu lidí. Děkuji všem, kteří zde hledají co potřebují nebo si jdou zavzpomínat na školní časy.

K 21. listopadu 2011 je navštívilo 700 256. To je za půl roku přibližně 48 000 lidí.
K 5. listopadu 2012 je navštívilo 772 450. Za rok je to tedy přes 70 000 lidí.
K 31. prosinci 2012 je navštívilo 778 000. Ročně si tedy drží návštěvnost 70 000 lidí.

Litoměřicko

28. prosince 2005 v 21:40 | Ing. Ladislav Novák -prameny |  Historie
Litoměřicko
Litoměřicko je územím s velmi bohatou historií, což dokládá i skutečnost, že se zde nachází téměř jedna třetina historických památek severních Čech. Pokud se na celou oblast chceme podívat v širších souvislostech, měly by naše kroky vést nejprve do muzea.

7.- 10. století

Již v 1. polovině 7. století se na našem území objevují první hradiště. Na Litoměřicku bylo nejstarší hradiště na Tříkřížovém vrchu a bývá hypoteticky ztotožňováno s Canburkem, zmiňovaným franskými letopisci k r.805. V 9. století se rozpadá kmenová struktura Čechů a vznikají samostatná knížectví. Litoměřicko z větší části patřilo ke knížectví Lučanů a bylo chráněné hradišti na Tříkřížovém vrchu, Vlastislavi, Klapém a jakýmsi velkým tržním místem v Lovosicích. Opevnění v Levousech a na Sovici u Vetlé jsou patrně prvními výspami na sever expandujících Přemyslovců. Mezi Přemyslovci a Lučany došlo ke střetu, známému jako bájná lucká válka. Válka skončila porážkou luckého vojska, hradiště byla rozvrácena (to prokazují např. spálené vrstvy na Vlastislavi). K největším změnám na Litoměřicku došlo v 10. století , kdy v letech 935- 950 kníže Boleslav I. zlikvidoval polozávislá knížata a vybudoval celistvý český stát. Jeho vojska patrně vyvrátila mocné hradiště na Tříkřížovém vrchu a kolem roku 950 se počalo stavět litoměřické hradiště- raně středověký hrad, správní, hospodářské a církevní centrum. Ale to již stojíme na prahu středověku.

10. - 15. století

Litoměřické hradiště rozprostírající se na Dómském pahorku bylo od 10. století jedním z nejvýznamnějších středisek přemyslovské hradské správy a hradští správcové patřili k nejvýznamnějším v zemi. V průběhu 10. a 12. století vzniká pod ochranou hradiště rozsáhlá sídelní aglomerace, další sídla vznikají také v prostoru Bohušovic, Lovosic, Budyně a Roudnice, četné osady lemovaly břehy Labe a Ohře. Své pozice upevňuje křesťanství a tak začínají vznikat první církevní instituce, nejstarší z nich litoměřická kapitula, založená knížetem Spytihněvem roku 1057. Zásluhou šlechtických rodů dochází ve 12. století ke kolonizačnímu procesu a tak je postupně osídlena i oblast Českého středohoří. Nejstarším hradem na Litoměřicku, kromě biskupské Roudnice, byl patrně Levín, vybudovaný již v první polovině 13. století. Mezi starší hrady patří panovnické Litoměřice a Budyně, dále Klapý (později Hazmburk), opevněné místo je doloženo již roku 1276 na Oparně. Ve druhé polovině13. století vznikl hrad Šebín u Levous, na konci 13.století hrad Skalka na Třebenicku a hrad v Liběšicích .Kolem roku 1319 byl dokončen hrad Kamýk a o něco později hrady Košťálov, Helfenburk, Milešova městský hrad v Úštěku. Vyrůstají také města, ve kterých se rozvíjejí především řemesla a obchod. Ve 14. století nastává v Čechách vření. Ve městech se začínají prosazovat myšlenky reformních kazatelů, v Litoměřicích působil v 60. letech 14. století známý Konrád Waldhauser. Upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 odstartovalo husitskou revoluci, ve které Litoměřice stály na katolické straně, a ještě 30.května 1420 bylo 24 přívrženců kalicha utopeno v Labi.O rok později, přesněji 29. května 1421, se Litoměřice po krátkém oblehání Žižkovým vojskem připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka pak vybudovat na vrch nad Třebušínem vlastní hrad, nazvaný symbolicky Kalich. Celé zdejší území však nepodléhalo husitům, zasahovala sem i území ovvládaná katolickými šlechtici. Na severovýchodě to pak bylo děčínské panství Zukmunda z Vartenberka, který jako protiváhu Žižkovu hradu Kalichu nechal vybudovat hrady Pannu a Litýš. Také na Hazmburku se držel katolík Vilém z Hazmburka nebo Václav Kaplíř ze Sulevic, který nechal vybudovat jižně od Milešova hrad Ostrý. S husitským pražským svazem zůstaly Litoměřice ve spojenectví do roku 1427, po té se přiklonily k radikálnějšímu svazu lounsko - žateckému, což vedlo nakonec k tomu, že se zdejší oddíly zúčastnily roku 1434 bitvy u Lipan na straně vojsk Prokopa Holého.

16. - 17. století

V důsledku husitských válek vzrostl význam městského stavu. Dlouhé období bez válečných konfliktů v 16. století přineslo velký rozmach v obchodu a řemesel a Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem severních Čech. " Zlatý věk českých měst", jak je toto období někdy nazýváno, skončilo roku 1618 v důsledku náboženských sporů. Ty nakonec vyústily do českého stavovského povstání, kterým vlastně začala třicetiletá válka. Vpády Sasů a Švédů spolu s císařskými odvetami přinesly pouze pustošení, smrt a úpadek.
Třicetiletá válka přeměnila zdejší kvetoucí zahradu s bohatými městy ve spáleniště.Zdecimované obyvatelstvo trpělo hladem a chorobami. Například v Litoměřicích bylo z původních 700 domů 500 zpustošeno a počet obyvatel klesl v roce 1638 na pouhou desetinu stavu před válkou. Venkov byl prakticky vylidněn. K posílení katolického vyznání bylo roku 1655 založeno v Litoměřicích biskupství. Vnější formou rekatolizace bylo baroko a tak na zdejším území vznikla mimořádná umělecká díla, na nichž se podíleli zahraniční i místní umělci, např. architekti F.Carrati., C.Orsolini, P.P. Columbani, G. a O. Broggiové, K.I. Dienzenhofer, A. Porta, P.A. Versa nebo malíři V.V.Reiner, K.Škréta, P.Brandl nebo J.Heintch.

18. století

Také v 18.století se na Litoměřicku válčilo, bitvou u Lovosic se 1. října 1756 začala válka sedmiletá mezi Rakouskem, Pruskem ajejich spojenci o dědictví habsburské. V letech 1778-9 se zde také částečně odehrála tzv. bramborová válka o dědictví bavorské. Přes veškeré válečné útrapy v 17. a 18. století nalezlo díky vyspělým školským a církevním ústavům v Litoměřicích půdu tzv. kritické myšlení nové doby. To odráželo zájem o přírodní a humanitní vědy a národnostní a sociální otázky.Litoměřice byly místem, kde se kolem osvíceného biskupa Emanuela Arnošta z Valdštejna scházeli významní představitelé osvícenecké vědy,např. Gelasius Dobner, Mikulláš A.Voight nebo Josef Dobrovský, v letech 1799 - 1815 učil na litoměřickém gymnáziu Josef Jungmann,jenž měl velký podíl na prosazení češtiny do vědy i literatury. Mezi nejvýznamnější osvícené té doby nepochybně patří slavný český fyziolog, libochovický rodák Jan Evangelista Purkyně.


19. - 20. století

Pražské povstání v roce 1848 mělo také na Litoměřicku silný ohlas, zejména pak na Podřipsku.Už v březnu 1848 navštívila Roudnici delegace Svatováclavského výboru a studentské národní gardy uspřádaly na Řípu tábor lidu. Tábory se pak staly pravidelnými po celá desetiletí. Během táboru lidu 10.5. 1868 byl slavnostně odvezen ze Řípu kámen do základů Národního divadla. Druhá polovina 19.století byla poznamenána průmyslovou revolucí, která však na Litoměřicku stála jaksi ve stínu prosperujícího zemědělství.Velký ohlas zde měla i ruská revoluce roku 1905. První světová válka pak ještě více prohloubila národnostní a sociální rozpory. Vyhlášením samostatné Československé republiky v roce 1918 skončil dlouhý boj za národní svobodu jak na Litoměřicku, tak v celém pohraničí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama