Poslední rozloučení redakce Paáji.

Za dobu vzniku školního časopisu navštívilo do 1. července 2010 stránky 624 159 návštěvníků z celého světa. Stránky se umisťovaly v kategorii školství do 150 místa. V poslední době je navštěvovalo na 320 návštěvníků denně. Rekord návštěvnosti za den byl 1 726 návštěvníků v květnu 2006.
Redakce věnovala panu učiteli dort PAÁJI za práci a pomoc při vedení kroužku.Společně jsme ho ochutnali a rozloučili se.

Tak tyto stránky už dlouho nejsou aktivní ale stále je navštěvuje spoustu lidí. Děkuji všem, kteří zde hledají co potřebují nebo si jdou zavzpomínat na školní časy.

K 21. listopadu 2011 je navštívilo 700 256. To je za půl roku přibližně 48 000 lidí.
K 5. listopadu 2012 je navštívilo 772 450. Za rok je to tedy přes 70 000 lidí.
K 31. prosinci 2012 je navštívilo 778 000. Ročně si tedy drží návštěvnost 70 000 lidí.

Dead Kennedys

4. února 2006 v 10:25 | Martin Novák |  Hudba
"V naší muzice je určitá prvotní energie, kterou nenalézáme, pokud poskakujeme okolo dospělé muziky v nějakém discu nebo něčem obdobném." Řekl jednou jeden punker. Měl pravdu a jmenuje se Jello Biafra. Toť Dead Kennedys.

(skupina založena 1978 v San Franciscu, rozpuštěna 1986)
Americká punková skupina, která se podstatně podílela na rozvoji teprve vznikající US hardcore scény, vznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po řadě špatně placených míst a neúspěšných pokusech o hereckou kariéru, zpěvák Jello Biafra (skutečným jménem Eric Boucher) odpověděl na inzerát umístěný v místním hudebním plátku kytaristou East Bay Rayem. Tito dva později přijali baskytaristu Klause Fluorida, bubeníka Bruce Slesingera (AKATed) a druhého kytaristu známého jako 6025. Ten kapelu opustil v březnu 1979 zatímco Slesinger byl nahrazen D.H. Peligrem v polovině roku 1981.
V roce 1978 se už v Americe plně projevil vliv britské punkové scény - turné Damned proběhlo začátkem roku 1977, koncem toho samého roku následovali Sex Pistols. Jejich koncert v sanfranciském Winterlandu sledoval i Biafra. Po nabytí této zkušenosti a po návštěvě Anglie koncem roku 1977 se Biafra rozhodl pomoci vytvořit ekvivalentní americkou scénu. Nebyl sám; další, i když ne tak známí, cítili podobnou potřebu změny... Undergroundová kultura, kterou tito průkopníci podporovali, se již od začátku radikálně lišila od té britské. Americký punk byl mnohem volnější a nebyl svázán směšnými diktáty a konvencemi, na rozdíl od punku britského. Tento rozdíl, projevující se převážně ve stylu projevu i oblékání, je vidět v podstatě dodnes.
Po období zuřivého zkoušení si v červenci 1978 Dead Kennedys zahráli na jejich prvním vystoupení; napětí a provokace mezi skupinou a obecenstvem naznačovaly, co bude následovat. Zpočátku byla muzika Dead Kennedys skutečně poctivým obrazem ortodoxního britského punk rocku - syrový zvuk kytar, dunivá baskytara a proklatě rychlé bicí. Samozřejmě zde již od začátku bylo víc než to; především hudební schopnost kapely, neboť členové hráli překvapivě čistě, a také hloubka textů, které velice zřetelně oslovovaly posluchače.
Biafrův hlavní koncept textů byl politický a jeho polemiky útočily na celou řadu jednoduchých, nicméně důležitých cílů - velký obchodní marasmus, americká vláda pod zřetelnou kontrolou prezidenta Ronalda Reagana, zvěrstva páchaná Ku-Klux-Klanem a slabomyslná odezva amerických liberálů na tyto problémy. Přetékající známým sarkasmem, první songy jako "Let's Lynch the Landlord", "I Kill Children", "Chemical Warfare" a "Funland at the Beach" zesměšňovaly extrémní násilí i extrémní konservatismus, které byly charakteristické pro život Američanů. Co zachránilo věrohodnost obžalob americké společnosti od zhroucení pod tíhou jejich vlastních ambicí? Byl to především smysl pro humor, který je podpíral a mimořádné nasazení s jakým Biafra zpíval - jedinečný třesavý hlas, který se snad ani nedalo napodobit. Další důležitý fakt byl, že se skupina nebála kontrastu jejich politických názorů s koncertními vystoupeními. Mezi nezapomenutelné fóry patří Biafraova kandidatura na starostu San Francisca v roce 1979; dorazil se svojí vizáží chuligána na radnici, čímž přiměl nic nechápající dva hlavní kandidáty na útěk...
Jméno Dead Kennedys bylo voleno tak, aby hluboce pobuřovalo spoustu lidí, a také to k potěšení skupiny fungovalo. Velice brzy se o kapelu začaly zajímat různé "zaručeně" správné politicko-náboženské spolky. Problémy Dead Kennedys s těmito samozvanými ochránci morálky se částečně urovnaly spojenectvím s US autoritami, které byly vždy rozporuplné... Normou všech vystoupení DK byla agresivní policejní přítomnost, která při zásazích nerozlišovala mezi fanoušky a kapelou. Takto vysoká míra kontroverze se brzy projevila tím, že všechny hlavní nahrávací společnosti nechtěly mít s kapelou nic společného. Jedinou možnou volbou, jak prezentovat svou tvorbu, bylo založení nového vydavatelství.
Americká pobočka vlastního vydavatelství DK, Alternative Tentacles, byla založena v roce 1979, anglická část až o pět let později. Mezitím byla vydána řada singlů u nezávislých vydavatelství Fast a Cherry Red. První byl "California Über Alles" (říjen 1979) - ostrý útok na guvernéra Kalifornie, Jerry Browna. Následoval "Holiday in Cambodia" (červen 1980), který znamenal zlomový okamžik - dokonalý mix rozjařeného štvavého textu a výhružně znějící hudby se dokázal udržet v hitparádě John Peel's Festive Fifty po mnoho let. "Kill The Poor" (říjen 1980) a "Too Drunk to Fuck" (květen 1981) dokončily čtveřici singlů, které se mohly směle porovnávat s nejznámějšími punkovými nahrávkami své doby.
Logicky přišlo první studiové album, "Fresh Fruit For Rotting Vegetables" (září 1980), je však zle poznamenáno špatnou kvalitou záznamu; naprosto neadekvátní produkce způsobila odčerpání veškeré energie jinak výborného alba. Tato deska je bezesporu jednou z nejlepších punkových alb, které byly kdy nahrány a to i přes malé nedostatky. Koncem roku 1980 následovalo turné v Anglii, kde Biafra využil příležitosti a představil anglickým fanouškům dosud nevídaný jevištní projev.
Všechny tři návštěvy Velké Británie po sobě zanechaly sérii výmluvných rozhovorů, ve kterých hudební tisk demonstroval ostré myšlenky ležící za uměleckou formou, která byla úmyslně surová a brutální. Tato surovost a brutalita se také projevila na novém EP "In God We Trust, Inc. (prosinec 1981), obsahujícím osm písní, které byly o poznání rychlejší než na minulém albu a které zanechaly ve většině posluchačů zmatek. Už v této době nemohl nevhodný brak nabízený většinou britských punk kapel tomuto EP konkurovat. Skutečně, ohnisko výmluvného a inteligentního punku se přeneslo do Ameriky; skupiny jako Black Flag, Minor Threat, MDC, Husker Du nebo pozdější Bad Religion se již začínaly vrývat do povědomí posluchačů a americké prostředí se ukázalo být dobré pro punkovou scénu.
Po delší přestávce Kennedys vydali druhé album. Zvuk "Plastic Surgery Disasters" (listopad 1982) se od Fresh Fruit ohromně zlepšil a deska je snad nejlepší sbírka písní od DK; krutý důvtip a politická satira přetrvaly, ale hudba, zachovávající si svůj náboj, obsahuje neočekávané momenty - např. Fluoridova hra na klarinet. Skupina pokračovala ve vystoupení v Americe, přišlo i turné v Austrálii a na Novém Zélandu. V letech 1983-85 však vyšel na povrch splín z turné v Anglii. Ten byl konečně překonán vydáním nové desky "Frankenchrist" (prosinec 1985), ve které se plně odráží momentální roztříštěnost kapely. Album je mnohem více konvenční nahrávkou (na rozdíl od předchozích dvou); je melodičtější, ale po pěti letech vlády R. Reagana, je téměř zuřivým odporem k politické diktatuře, ve kterou se USA začaly měnit.
"Frankenchrist" rovněž dokázal, že talent skupiny znepokojuje úřady tak jako nikdy; toto album také znamenalo počátek konce Dead Kennedys. Do alba byl totiž vložen plakát "Penis Landscape" - tedy něco jako "Penisová krajina", představující tři řady pánských přirození pohromadě. Na základě tohoto plakátu byl proti DK zahájen soudní proces s obviněním z mravního ohrožení mládeže. V podstatě ale šlo jen o připravený útok proti nepohodlné skupině, o přesný zásah do slabin, o oprášení zákona. Ve společnosti, kde je porno a prostituce na denním pořádku, nemohl tento kreslený umělecký výtvor vzbudit pražádný šok, natož ohrožení. Krátce nato byl Jello Biafra, jakožto vedoucí skupiny, zadržen policií a vzat do vazby. Propuštěn byl teprve až na vysokou kauci, kterou zbytek DK dal dohromady urychleným vydáním kompilace různých koncertních záznamů. Alternative Tentacles vydali tenhle živák v rekordním čase. Proces s Biafrou a DK se táhl dva roky, a i když nakonec spravedlnost zvítězila, kapelu to natolik otrávilo, že se v podstatě rozpadla...
K údivu všech (zejména z důvodu dlouhé pauzy) se kapela pokusila o průlom vydáním nové desky "Bedtime For Democracy" (prosinec 1986), která byla jakýmsi hudebním návratem k počáteční jednoduchosti. Bohužel však energie i náboj alba vyzněl do ztracena... Přesto všechno je to zajímavá nahrávka znící anarchisticky a je plná hudebních nápadů; Biafra později uvedl, že zřejmě vyčerpal svůj hudební potenciál...
V srpnu 1987 byl konečně Biafra a čtyři další obžalovaní zproštěni viny soudcem, který zamítl návrh poroty na rozsudek. Celá nechutná aféra, v níž bylo vidět mnoho výjimek pro počestné občany a také nedostatek podpory pro skupinu ze strany hudebních společností, vedla k rozpadu Dead Kennedys. Biafra se později pustil do celé řady nových projektů - mimo jiné např. do talk-show vystoupení, hudební spolupráce s DOA, NoMeansNo, Mojo Nixon a asi nejúspěšnější Lard společně s Al Jourgensenem a Paulem Barkerem z Ministry. Klaus Fluoride vydal několik těžko zařaditelných bizarních LP, zatímco se East Bay Ray pustil do projektu nazvaného Scrapyard. D.H. Peligro se nedávno opět objevil s novou skupinou a deskou nazvanou jednoduše Peligro.
Poslední kompilace Dead Kennedys - "Give Me Convenience Or Give Me Death" (červen 1987) - byla dobrým počinem, protože obsahuje některé z prvních nahrávek, které nebyly nikdy zveřejněny a nabízí tak zajímavé rarity. Dead Kennedys byli rozhodujícím podnětem pro americkou punkovou scénu a dokážou oslovit posluchače dodnes...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama