Poslední rozloučení redakce Paáji.

Za dobu vzniku školního časopisu navštívilo do 1. července 2010 stránky 624 159 návštěvníků z celého světa. Stránky se umisťovaly v kategorii školství do 150 místa. V poslední době je navštěvovalo na 320 návštěvníků denně. Rekord návštěvnosti za den byl 1 726 návštěvníků v květnu 2006.
Redakce věnovala panu učiteli dort PAÁJI za práci a pomoc při vedení kroužku.Společně jsme ho ochutnali a rozloučili se.

Tak tyto stránky už dlouho nejsou aktivní ale stále je navštěvuje spoustu lidí. Děkuji všem, kteří zde hledají co potřebují nebo si jdou zavzpomínat na školní časy.

K 21. listopadu 2011 je navštívilo 700 256. To je za půl roku přibližně 48 000 lidí.
K 5. listopadu 2012 je navštívilo 772 450. Za rok je to tedy přes 70 000 lidí.
K 31. prosinci 2012 je navštívilo 778 000. Ročně si tedy drží návštěvnost 70 000 lidí.

Referát - 9. třída - 2. světová válka - Celý svět jde do války

12. února 2006 v 19:59 | Ing. Ladislav Novák -prameny |  Referáty - Dějepis

Druhá světová válka - Celý svět jde do boje

Druhá světová válka začala jako regionální evropský konflikt. Po téměř šesti letech bojů, které zachvacovaly stále více zemí po celém světě, skončila svržením amerických atomových pum na Japonsko.
Když roku 1918 skončila 1. světová válka, lidé doufali, že konečně nastane trvalý mír. Jejich naděje ale neměly dlouhého trvání. Předzvěstí další války se staly četné mezinárodní krize, které poznamenaly téměř celé následující dvacetiletí. Roku 1922 nastolil Benito Mussolini v Itálii fašistickou diktaturu, která usilovala o územní expanzi. V Německu se v lednu 1933 stal říšským kancléřem vůdce nacistické strany Adolf Hitler. Mír v Asii byl ohrožován japonským militarismem.
Po nástupu Hitlera začalo Německo intenzivně zbrojit. V březnu 1936 porušilo Versailleskou mírovou smlouvu tím, že opět poslalo své vojenské jednotky do Porýní, a o dva roky později anektovalo Rakousko.
V září 1938 se konala Mnichovská konference, jejíž čtyři účastníci (Německo, Velká Británie, Francie a Itálie) donutili Československo, aby postoupilo své pohraniční oblasti hitlerovskému Německu. Když v březnu roku 1939 Hitler okupoval zbytek Čech a Moravy, Británie a Francie odpověděly poskytnutím bezpečnostních záruk Polsku.
Hitler se však nedal odstrašit. 1. září roku 1939 německá armáda vtrhla do Polska. O dva dny později vyhlásily Británie a Francie Německu válku. Polsko, na jehož území 17. září vpadla od východu také vojska SSSR, bylo rychle poraženo. 27. září kapitulovala Varšava.
V dubnu 1940 vtrhla německá vojska do Dánska a Norska. 10. května - přesně v den, kdy se britským ministerským předsedou stal Winston Churchill - zahájili Němci ofenzivu na západě. Hlavní nápor německých vojsk směřoval přes belgické Ardeny. Tanky a útočné jednotky s podporou Luftwaffe prolomily francouzské obranné linie a směřovaly na sever k Lamanšskému průlivu. Vrazily tím mezi spojenecké armády klín. Britové bojující ve Francii a 1. francouzská armáda zůstali odříznuti u Dunkerque, ale 338 000 britských, francouzských a belgických vojáků se podařilo evakuovat do Británie. Němci mezitím postupovali na Paříž. 22. června 1940 francouzská vláda kapitulovala.
Británie se tak ocitla sama proti Německu a Itálii (která vstoupila do války 10. června). V červenci vydal Hitler rozkazy k přípravě plánu invaze do Británie. Nejprve ale musel ovládnout vzdušný prostor nad jižní Anglií. Německé letectvo, jemuž velel říšský maršál Hermann Göring, zahájilo 13. srpna mohutnou ofenzivu. Britskému královskému letectvu, jehož velitelem byl letecký maršál Hugh Dowding, již docházely poslední rezervy, když Němci změnili cíl svých náletů: místo na vojenská letiště se 7. září zaměřili na Londýn. O deset dní později Hitler chystanou invazi odložil a pokusil se Británii donutit ke kapitulaci bombardováním. Německé nálety, jimž Britové říkali "blitz", trvaly od září 1940 až do května 1941. Skončily však neúspěchem, neboť Británie se nevzdala.
Stejně jako za 1. světové války mělo pro Británii rozhodující význam udržení převahy na moři. A opět představovaly největší hrozbu německé ponorky, které roku 1942 potápěly 92 lodí měsíčně. O rok později se ale německé loďstvo, jemuž od roku 1943 velel admirál Karl Dönitz, muselo smířit s těžkými ztrátami. Na německých ponorkách původně sloužilo 40 000 námořníků, ale konce války se jich dožilo pouhých deset tisíc.
POUŠTNÍ VÁLKA
Po vstupu Itálie do války se konflikt rozšířil do Středomoří a na Blízký východ. V říjnu 1940 vtrhl Mussolini do Řecka, ale utrpěl ponižující porážku. V dubnu 1941 mu musel přijít na pomoc Hitler, který zároveň dobyl Jugoslávii. Vyslal pomoc Italům do severní Afriky, kde tankový sbor generála Erwina Rommela (Afrika-Korps) v červnu 1942 dobyl Tobruk a postupoval na Suezský průplav. V říjnu 1942 uštědřila britská 8. armáda německým a italským vojskům u al-Alamejnu těžkou porážku a v květnu 1943 je v Tunisku donutila ke kapitulaci. Po vylodění na Sicílii 10. července 1943 a v Itálii v září téhož roku získali Spojenci, na jejichž straně již bojovaly USA, první předmostí na evropské pevnině od roku 1941. Jejich postup ale byl v důsledku tvrdošíjného odporu Němců velmi pomalý. Němci v Itálii definitivně kapitulovali až 2. května 1945, čtyři dny poté, co Mussoliniho popravili italští partyzáni.
Hitlerův vpád do Sovětského svazu v červnu 1941 byl motivován strategicky, hospodářsky a ideologicky. Němci zpočátku rychle postupovali, ale před Moskvou a Leningradem byli zastaveni. V prosinci roku 1941 podnikla sovětská vojska pod velením generála Georgije Žukova úspěšný protiútok. Hitler pak zamířil na jih, aby získal ropná pole a další surovinové zdroje. Na jaře roku 1942 podnikl útok na Kavkaz. Jeho armády utrpěly rozhodující porážku u Stalingradu, kde bylo v únoru 1943 zajato 91 000 německých vojáků včetně polního maršála Friedricha Pauluse. Další těžkou porážku utrpěli Němci v bitvě u Kurska v červenci 1943. Do léta roku 1944 se Rudé armádě za cenu obrovských ztrát podařilo vyhnat Němce ze sovětského území. Přesný počet obětí na sovětské straně nebude nikdy možné zjistit. Je ale jisté, že za 2. světové války zahynulo více než dvacet milionů sovětských občanů.
V okupovaných evropských zemích nacisté uplatňovali politiku vykořisťování, represí a genocidy. V rámci Hitlerovy politiky "konečného řešení židovské otázky" bylo zavražděno v plynových komorách či zastřeleno šest milionů Židů. Obětí války se staly více než tři miliony Poláků a zahynulo i na tři a půl milionu sovětských válečných zajatců. Na druhé straně v mnoha evropských zemích sílilo hnutí odporu proti nacistům. V Jugoslávii partyzáni Josipa Broze Tita vázali celé německé divize a ve varšavském a v dalších ghettech pozvedli zbraně Židé.
BOMBARDÉRY NAD NĚMECKEM
Významný podíl na porážce nacistického Německa mělo strategické bombardování. Počínaje únorem 1942 zahájily bombardéry britského královského letectva pod velením leteckého maršála Arthura Harrise "plošné bombardování" německých měst, jehož cílem bylo zničit německý průmysl a podlomit morálku obyvatelstva. V noci ze 30. na 31. květen 1942 byl podniknut první velký nálet na Kolín nad Rýnem, jehož se účastnil jeden tisíc bombardérů. V srpnu 1942 se k náletům připojilo americké letectvo, které podnikalo nálety i za dne. Roku 1943 svazy britských a amerických letounů bombardovaly Hamburk, Porúří a Berlín, ale německé stíhačky jim způsobily těžké ztráty. Výroba německých letounů řízená ministrem zbrojení Albertem Speerem dokonce stoupala. Taktiku náletů později změnily doprovodné stíhačky s velkým doletem. Z německých velkoměst byly bombardováním nejvíce postiženy Drážďany, kde při náletu v únoru 1945 zahynuly desetitisíce lidí (vzhledem k tomu, že ve městě bylo značné množství uprchlíků, odhady počtu obětí se pohybují od 60 000 do 245 000 osob). I Spojenci utrpěli značné ztráty. Za války padlo téměř 100 000 britských a amerických letců.
6. června 1944 zahájili Spojenci osvobozování západní Evropy invazí do Normandie. Pod velením amerického generála Dwighta Eisenhowera bylo hned v první den invaze přepraveno přes Lamanšský průliv do Normandie více než 150 000 spojeneckých vojáků. Po měsíci těžkých bojů dobyly britské a kanadské jednotky Caen. Koncem července prolomila americká vojska frontu a postupovala na východ a na jih. Paříž byla osvobozena 25. srpna a Brusel 3. září. Neúspěchem naproti tomu skončil Montgomeryho plán o proniknutí do Německa přes Nizozemsko. 26. září byla 1. britská výsadková divize poblíž Arnhemu donucena k ústupu. Poslední ofenzivu na západní frontě podnikl Hitler v prosinci v Ardenách. Německý výpad byl odražen a v březnu roku 1945 překročili Spojenci Rýn.
Západní spojenci se podle dohody na Jaltské konferenci zastavili na Labi. Sověti tak mohli 2. května (dva dny poté, co Hitler spáchal sebevraždu) dobýt Berlín. Dne 4. května složila německá vojska v severozápadní Evropě kapitulaci do rukou Montgomeryho. Kapitulace všech německých ozbrojených sil byla podepsána 7. května v sídle generála Eisenhowera v severofrancouzské Remeši.
Roku 1941 způsobily územní ambice Japonska na Dálném východě závažné zostření vztahů se Spojenými státy. 7. prosince 1941 podnikli Japonci - bez vyhlášení války - letecký útok na americkou tichomořskou flotilu v přístavu Pearl Harbor na Havaji. Zároveň zaútočili na britské koloniální državy. Spojenci nebyli na útok připraveni, a tak se Japoncům do léta roku 1942 podařilo dobýt Filipíny, Malajsko, Barmu a Nizozemskou Východní Indii. Do japonského zajetí padlo na čtvrt milionu spojeneckých vojáků a civilistů, kteří museli žít v otřesných podmínkách. Více než čtvrtina Britů v zajetí zahynula.
První rozhodující porážku utrpěli Japonci v červnu 1942 v bitvě u Midwayských ostrovů. Podobně jako ve většině tichomořských námořních bitev v ní dominovaly mateřské letadlové lodi. Záhy se museli Japonci dát na ústup ze všech území, jichž v Tichomoří dobyli. Američtí vojáci se pod velením generála Douglase MacArthura probojovali přes Novou Guineu na Filipíny. Po úporných bojích na Guadalcanalu Američané dobyli zpět Šalomounovy ostrovy. Ve středním Tichomoří se americká tichomořská flotila v řadě operací přiblížila japonskému území natolik, že bylo možné zahájit bombardování Tokia. V Barmě britská 14. armáda dosáhla rozhodujícího vítězství a poté opět dobyla Rangún a Mandalaj. Na jaře roku 1945 se již připravovala invaze do Japonska.
Japonci výzvy Spojenců ke kapitulaci odmítali. Na Iwodžimě a Okinawě kladli fanatický odpor. V zájmu rychlého ukončení války vydal americký prezident Harry S Truman rozkaz k použití atomové pumy. První byla svržena na Hirošimu 6. srpna 1945, druhá zničila o tři dny později Nagasaki. 14. srpna roku 1945 Japonsko přistoupilo na bezpodmínečnou kapitulaci, která proběhla 2. září 1945.
Autorizace : ZŠ Třebívlice - pokud stahujete referát na své stránky uveďte www.zstrebivlice.blog.cz
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama