Poslední rozloučení redakce Paáji.

Za dobu vzniku školního časopisu navštívilo do 1. července 2010 stránky 624 159 návštěvníků z celého světa. Stránky se umisťovaly v kategorii školství do 150 místa. V poslední době je navštěvovalo na 320 návštěvníků denně. Rekord návštěvnosti za den byl 1 726 návštěvníků v květnu 2006.
Redakce věnovala panu učiteli dort PAÁJI za práci a pomoc při vedení kroužku.Společně jsme ho ochutnali a rozloučili se.

Tak tyto stránky už dlouho nejsou aktivní ale stále je navštěvuje spoustu lidí. Děkuji všem, kteří zde hledají co potřebují nebo si jdou zavzpomínat na školní časy.

K 21. listopadu 2011 je navštívilo 700 256. To je za půl roku přibližně 48 000 lidí.
K 5. listopadu 2012 je navštívilo 772 450. Za rok je to tedy přes 70 000 lidí.
K 31. prosinci 2012 je navštívilo 778 000. Ročně si tedy drží návštěvnost 70 000 lidí.

Referát - Literatura - Karel Hynek Mácha

5. března 2006 v 20:37 | Ing. Ladislav Novák -prameny |  Referáty
Karel Hynek Mácha
(16.11.1810 v Praze na Malé Straně - 6.11.1836)
Karel Hynek Mácha se narodil 16.11.1810 na Malé Straně.Jeho otec, Antonín Mácha (1769 - 1834), se vyučil mlynářskému řemeslu, sloužil na vojně, jako mlynářský tovaryš přišel do Prahy a tam se oženil. V době synova narození pracoval ve mlýně, později, roku 1826, si zřídil krupařský krám, protože vzhledem ke svému zdravotnímu stavu už nemohl vykonávat dřívější, fyzicky náročné, řemeslo. Tou dobou Máchova rodina bydlela na Dobytčím trhu, ve velice skromných podmínkách.
Máchova matka, Marie Anna Máchová (1781 - 1840), rozená Kirchnerová, pocházela z rodu pražských hudebníků. Karel Hynek Mácha byl pokřtěn jménem Ignác. Jméno si ale podle tehdejšího obrozeneckého zvyku změnil do české podoby a přidal si druhé jméno Karel. Dětství prožil v různých bytech ve svatopetrské čtvrti, nakonec v Benediktýnské ulici blízko čtvrti Na Františku, dějiště jeho Márinky. Studoval triviální školu u sv. Petra, hlavní školu u piaristů a jako čtrnáctiletý pak piaristické gymnázium v ulici Na Příkopě. V letech 1830 - 1832 studoval filozofii a později práva. Po studiích, hnán i hmotnými problémy a nutností zabezpečit budoucí rodinu, si našel práci v Litoměřicích, jako koncipient v kanceláři právníka Josefa Filipa Durase. Kromě práce v advokátní kanceláři se věnoval ochotnickému divadlu. Hrál ve Stavovském a Kajetánském divadle, tam se také seznámil se svou životní láskou - Eleonorou Šomkovou (1817 - 1891) Eleonora Šomková byla dcerou vyučeného knihaře.
Své nejznámější dílo, Máj, napsal v době, kdy mu bylo pětadvacet let. V té době právě dokončil studium práv, byl sečtělý a vzdělaný. Zajímal se například o tvorbu Byrona, Scotta, Shakespeara i polských romantických básníků. Velice rád cestoval, především pěšky. Jako student, syn řemeslníka, byl poměrně chudý. Vypravil se tedy pěšky až do Itálie, především ale rád putoval po českých hradech a horách. Rád na svých cestách kreslil a psal si deníky. Zajímal se i o českou historii. To, co na cestách poznal, co se dočetl nebo slyšel, se pak odráželo v jeho dílech. Tak horská krajina Krkonoš tvoří rámec i atmosféru jeho Pouti krkonošské, v Máji popisuje lesy a jezero, Večer na Bezdězu je plný obrazů krajiny.
Pro Máchu typickým útvarem je tedy lyrizovaná próza. Po vydání Máje nastoupil místo v kanceláři advokáta Durase. Chystal se k svatbě s Eleonorou Šomkovou, která se v říjnu stala matkou jeho syna. Dvacátého třetího října roku 1836 byl Mácha, ačkoliv se necítil dobře (podle jeho dopisu rodičům), na Radobýlu. Večer pomáhal hasit požár. Roku 1836, v noci z pátého na šestého listopadu pak Mácha zemřel.
Dlouho se přijímalo tvrzení, že to bylo následkem nachlazení a zápalu plic, podle rozboru existujících údajů se ale potvrdilo, že zemřel na choleru. Byl pohřben osmého listopadu v Litoměřicích, v den, kdy se měl v Praze v kostele sv. Štěpána oženit. Před záborem Litoměřic v roce 1938 pak byly jeho pozůstatky převezeny do Prahy a sedmého května 1939 slavnostně pohřbeny na Vyšehradě.
Mácha začal psát německy, brzo ale přešel do češtiny a všechna svá významnější díla už napsal česky. Jeho první česká báseň, Svatý Ivan, byla otištěna v roce 1831 ve Večerním vyražení. I další díla, která stihl vydat, publikoval v časopisech, nejčastěji v Tylových Květech.
Máj byl jeho jedinou vydanou knihou. Pracoval na něm od podzimu 1835 do jara následujícího roku. Rukopis šťastně prošel cenzurou (což se nepodařilo próze Cikáni, kterou dokončil dříve a která tak zůstala v rukopise). Třiadvacátého dubna roku 1936 pak Máj vyšel. Mácha jej musel vydat vlastním nákladem. Nebyl totiž svými současníky přijat, jeho tvorba se obrozencům zdála příliš pesimistická a subjektivní. Karel Hynek Mácha tvořil asi pět let.
Literaturu bral jako prostředek sebevyslovení, nenechal se proto svázat do té doby závazným vlasteneckým optimismem. Velká část jeho děl ale zůstala nedokončená.Chystal se napsat čtyřdílný historický román Kat, stihl ale napsat jen první část: Křivoklát. Z plánovaného povídkového souboru Obrazy ze života mého dokončil jenom dvě povídy - Večer na Bezdězu a Márinka. I jeho další plánovaná próza zůstala jen v náčrtcích: Bratři, Boleslav, Bratrovrah.
Ačkoliv jeho součastníci většinou neocenili jeho práci (jako J. S. Toníček), nebo ocenili jen uměleckost jeho práce a odmítli subjektivitu jeho díla, stal se Karel Hynek Mácha inspirací a vzorem pro několik příštích generací.
Mácha byl zvláštní člověk, a jako takový dělal zvláštní věci. Můžeme na něj pohlížet jako na pěvce lásky a apoštola moderní české milostné poezie, ale také jako na egocentrika a agresivního jedince. Podívejme se tedy blíže na jeho život a vztah k ostatním lidem.
S výjimkou posledního osudového roku vlastně nebyl Máchův život nikterak pozoruhodný. Byl synem robustního mlynářského chasníka (nevýmluvný ale vzdělaný), jeho matka pocházela z muzikantské rodiny Kirchnerů a byla o dvanáct let mladší než její manžel, kterému bylo v době Máchova narození přes čtyřicet let. Otec chtěl, aby se jako on stal mlynářským chasníkem. Ale i přes otcovy protesty nastoupil na školu. Karel Hynek vystudoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech, tehdy Starých alejích. Studentem byl průměrným a rád četl knihy. Projevil smysl pro matematiku a exaktnost, tedy k přesnému myšlení a vyjadřování, to vše mu bude obohacovat jeho fantazii a básnivost. První jazyk, který dokonale Mácha ovládl byla němčina (studia byla německá), ve které napsal první básně. Pak absolvoval dvouletý filozofický kurz, osvojoval si literární formu češtiny (např. ochotničením v Tylově Kajetánském divadle na Malé Straně, stykem s kroužkem pražských vlastenců a básnickými pokusy).
Máj psal Mácha ještě jako student právnické fakulty, nutno však podotknout, že to bylo dílo nevídaného charakteru ve srovnání s ostatní básnickou literaturou. Sám autor si uvědomoval svojí genialitu a jedinečnost, postupně se však propadal do sebeobdivné izolace. Nebyl schopný přizpůsobit své vysoké ideály a mladistvé iluze světu. Čím dál víc reálnému životu spílal, tím víc útočiště nacházel v poezii. Kdo ví, kdyby Mácha nevnímal svůj spor se světem tak vyostřeně, skvost Máj by buď nevznikl, nebo by se dnes už dávno nečetl...
Mácha vystřídal několik lásek, než potkal Lori Šomkovou v Tylově divadelním kroužku jako začínající ochotnici. Prostinké, drobné sedmnáctileté děvče. Karel Hynek si Lori vykreslil jako vzdělanou intelektuálku, která jediná mu rozumí. Sabina tuto situaci vystihl slovy: "On hledal ideály v podobách ženských, a nalézal jen ženské v podobách ideálních." Současně však v jejím objetí objevil vlastní dosud skryté, dřímající sklony. Dělalo mu dobře, když mohl Lori citově vydírat, neustále se s ní rozcházel a vzápětí zas vášnivě shledával, dokonce pociťoval jistou slast, když ji viděl plakat, když ji při styku slyšel křičet bolestí a když ji nejrozmanitějšími způsoby tyranizoval. Koncem ledna 1836 Mácha dopisuje Máj a nastupuje do posledního semestru práv - v té době Lori otěhotněla.
Problémy se začaly kupit - těžce nemocná Lořina matka zemřela brzy poté, co se dověděla o hanbě, kterou student Mácha přivedl na její rodinu, otec Šomek svou dceru vyhnal z domu (nakonec mohla zůstat u Hynkových rodičů) - Mácha se zmítal v těžkých rozporech: Lori už nemiloval a věděl, že s ní nemůže být jeho příští život šťastný, zároveň však pociťoval jistou odpovědnost za vzniklou situaci a za příští život dítěte.
V dubnu 1836 vydal vlastním nákladem korunní plod svého života, nesmrtelný Máj. Rázem ho zastihla další rána - kritika. Od Tyla a Tomíčka zaznívají tvrdá slova - nečeský, rozervaný, nihilistický, bezobsažný, nevlastenecký... Chmelenský později napsal, že verše stojí pod úrovní jakékoli kritiky, ale to už Mácha neslyšel.
Přichází září 1836 - Lori bydlí u Máchů a básník, čerstvý absolvent práv je na útěku před sebou samým. Nakonec se ocitá v Litoměřicích, kde získává místo amanuensise - advokátního koncipienta - u justiciára Josefa Durase. 1. října dostává zprávu o narození syna Ludvíka - Mácha tedy běží do Prahy, a hle - další rána - synáček je neduživý (po pár měsících zemře, to se ale už Mácha nedoví). O tři týdny je Mácha svědkem strašného požáru, při kterém pomůže s hašením. Probíhá plameny, vodou polévá střechy... V žáru musí pít, velkými doušky loká špinavou vodu ze džberů a pak mokrý a schvácený běží domů...
A to je vlastní počátek básníkova rychlého, nikdy přesně nevysvětleného konce. Po tomto dramatu onemocní těžkými průjmy, k tomu se přidá horečka. Můžeme jen hádat, zda ho zdolala cholera, či její příbuzná cholerina, či snad salmonelóza, anebo zápal plic... 6. listopadu 1836 byl už Mácha mrtev. O dva dny později, ve stejný den, kdy se měl ženit, konal se v Litoměřicích jeho pohřeb...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama