Poslední rozloučení redakce Paáji.

Za dobu vzniku školního časopisu navštívilo do 1. července 2010 stránky 624 159 návštěvníků z celého světa. Stránky se umisťovaly v kategorii školství do 150 místa. V poslední době je navštěvovalo na 320 návštěvníků denně. Rekord návštěvnosti za den byl 1 726 návštěvníků v květnu 2006.
Redakce věnovala panu učiteli dort PAÁJI za práci a pomoc při vedení kroužku.Společně jsme ho ochutnali a rozloučili se.

Tak tyto stránky už dlouho nejsou aktivní ale stále je navštěvuje spoustu lidí. Děkuji všem, kteří zde hledají co potřebují nebo si jdou zavzpomínat na školní časy.

K 21. listopadu 2011 je navštívilo 700 256. To je za půl roku přibližně 48 000 lidí.
K 5. listopadu 2012 je navštívilo 772 450. Za rok je to tedy přes 70 000 lidí.
K 31. prosinci 2012 je navštívilo 778 000. Ročně si tedy drží návštěvnost 70 000 lidí.

Referát - Přírodopis - Bezobratlí mnohobuněční živočichové

1. března 2006 v 16:35 | Ing. Ladislav Novák -prameny |  Referáty - Přírodopis

BEZOBRATLÍ MNOHOBUNĚČNÍ ŽIVOČICHOVÉ

Žahavci

Nervová soustava žahavců se nazývá rozptýlená, protože ji tvoří nervové buňky s různým počtem výběžků, které je spojují v různě hustou síť. Trávicí dutina žahavců je tvořena váčkem nazývaným láčka s jediným přijímacím i vyvrhovacím otvorem. U žahavců už najdeme buňky rozlišené na svalové, smyslové a nervové.
Obvykle se žahavci dělí na dva základní typy: polypy a medúzy. Polyp je přisedlá forma, medúza je volně plovoucí typ žahavců. Medúzy mají vyvinuty smyslové orgány, které jim umožňují orientaci v prostředí. Jsou to: statická tělíska a světločivné orgány.
Nejdůležitější skupiny žahavců jsou:
- polypovci,
- medúzovci
- korálnatci.
Polypovi žijí ve sladkých i slaných vodách, naším zástupcem je nezmar obecný.
Medúzovci žijí pouze v moři, patří mezi ně: talířovky a kořenoústka plicnatá.
Korálnatci jsou výhradně mořští žahavci a rozeznáváme dva typy: sasanky a koráli. Zástupci korálnatců jsou: sasanka koňská, sasanka hnědá a větevníci.

Ploštěnci

Ploštěnce dělíme na tři skupiny: ploštěnky, motolice a tasemnice. K cizopasným ploštěncům patří motolice a tasemnice. Larva tasemnice je vlastně klidovým stadiem a nazývá se boubel. Ploštěnci jsou první živočichové, u kterých se vyvinula vylučovací soustava. Ploštěnky mají ze smyslových orgánů vyvinuté zejména orgány čichové a orgány zrakové.
Všechny ploštěnky mají velkou regenerační schopnost, tj. schopnost nahrazovat ztracené části těla.
Hojným zástupcem ploštěnek dorůstajícím až 25 mm a žijícím ve stojatých i klidných vodách je bílá ploštěnka mléčná. Přední část tasemnic je přeměněna na příchytný orgán - hlavičku - s háčky nebo přísavkami.
Motolice mají jednoho nebo více hostitelů. K nejběžnějším tasemnicím člověka patří: tasemnice bezbranná a tasemnice dlouhočlenná.

Hlísti

Roupi cizopasí;parazitují na obratlovcích i hmyzu. Škrkavky cizopasí u obratlovců ve střevech. Hlísti se dělí na: vířníky a hlístice.
Hlístice zahrnují řády: háďátka, roupi a škrkavky. Z roupů u člověka cizopasí roup dětský. Háďátka cizopasí nejčastěji na rostlinách. Hlavním znakem vířníků je zatažitelný, vířivý aparát na přední části těla.
Hlístice, které žijí volně v půdě, mají velký význam pro její zúrodňování. Největší škrkavkou je škrkavka koňská.

Měkkýši

Nejpočetnějšími skupinami měkkýšů jsou mlži, plži a hlavonožci. Kožní záhyby měkkýšů se nazývají plášť a vylučují vápenaté látky k tvorbě schránky. Plži se pohybují pomocí svalnaté nohy, která má v sobě žlázy vylučující sliz.
U většiny plžů je tělo kryto schránkou nazývanou ulita. Tělo mlžů je kryto dvoudílnou skořápkou, pravou a levou lasturou. Noha u hlavonožců je přeměněna na 8 nebo 10 chapadel s přísavkami a zbytek nohy je přeměněn na nálevku.
Některé druhy plžů jsou obojetníci - hermafroditi. Hlavonožci jsou výhradně mořští měkkýši. Hlavonožci mají velké a dokonale vyvinuté oči, které jsou podobné jako u obratlovců. Mezi nejznámější hlavonožce patří: sépie, oliheň, krakatice a chobotnice.

Kroužkovci

Tělo kroužkovců je většinou stejnoměrně článkované. Žížaly se živí rozkládajícími se látkami rostlinného i živočišného původu, patří tedy mezi rozkladače;destruenty. Vajíčka žížal jsou uzavřena do zvláštního obalu - kokonu.
Pijavice mají tělo na obou koncích opatřené přísavkami;přísavkou. Nejčastější kroužkovci patří do skupin mnohoštětinatců;mnohoštětinatci nebo opaskovců;opaskovci.
V době rozmnožování kroužkovců vytváří žlázy v přední části těla opasek, usnadňující přenos pohlavních buněk. Každá žížala je hermafrodit;obojetník, tzn., že vytváří samčí i samičí pohlavní buňky.
K opaskovcům patří také akvaristům dobře známé nitěnky, které patří z hlediska potravních vztahů mezi rozkladače;destruenty. Pijavice se živí dravě, nebo jsou cizopasníci;parazité. Do třídy opaskovci patří podtřídy: máloštětinatci a pijavice.

Členovci

Tělo členovců je složeno z článků, které se většinou sdružují do tří celků: hlava, hruď a zadeček. Končetiny členovců jsou článkované, na hlavě se přeměnily v ústní ústrojí a tykadla. Jednovrstevná pokožka, která kryje tělo členovců, vylučuje silnou kutikulu, složenou převážně z chitinu, který je tvrdý a odolný vůči působení různých organických látek.
Tělní pokryv členovců plní zároveň funkci kostry, na kterou se upínají svaly, jde o tzv. vnější kostru. U většiny členovců se vyvinuly dýchací orgány, u vodních korýšů jsou to žábry a u suchozemských členovců vchlípeniny nebo vzdušnice.
Někteří členovci mají na hlavě velké složené oči. Hlavní skupiny dnes žijících členovců jsou korýši, klepítkatci a vzdušnicovci. Především pro dobrou orientaci v prostředí slouží členovcům různá smyslová ústrojí. Kromě instinktů bylo u některých druhů členovců zjištěno i adaptivní chování - chování přizpůsobené různým životním podmínkám. K nejprimitivnějším a nejstarším členovcům patřili dnes vyhynulí trilobité.

Klepítkatci

Články těla klepítkatců jsou většinou sdruženy do 2 celků. K pohybu používají klepítkatci 4 páry končetin, které jsou článkované. Pavouci mají tzv. mimotělní trávení. První pár nohou na hlavě klepítkatců se přeměnil v tzv. klepítka neboli klíštky.
U klepítkatců je druhý pár nohou na hlavě přeměněný na makadla. Nejvýznamnější skupina klepítkatců jsou pavoukovci, z nichž u nás žijí štíři, pavouci, štírci, sekáči a roztoči.
U štírů jsou nejnápadnějším znakem jejich klepetovitá makadla a ocáskovitě protažený zadeček, na jehož konci je jedová žláza s jedovým hrotem. Tělo pavouků je složeno z hlavohrudi a zadečku. Končetiny vyrůstají pouze z hlavohrudi. Na konci zadečku mají pavouci bradavky, do kterých ústí snovací žlázy. Většina druhů roztočů jsou cizopasní paraziti, mezi rostlinné patří svilušky a mezi živočišné např. klíšťata a zákožky.

Korýši

Korýšům kryje tělo většinou krunýř, často zpevněný vápenatými solemi. Korýš během růstu krunýř několikrát svléká. Přední pár nohou opatřený klepety mají raci, krabi a krevety.
Mezi nejdůležitější skupiny korýšů (žijí i u nás) patří: žábronožky, lupenonožci, buchanky a rakovci. Mezi lupenonožce patří perloočky, které jsou důležitou potravou ryb, a draví listonozi. Nejhojnějšími zástupci buchanek jsou buchanka a vznášivka, které jsou součástí planktonu, kterým se živí vodní konzumenti. Našimi původními druhy raků byly: rak říční a rak kamenáč. Rak se při lezení pohybuje dopředu.
Mořští raci, kteří chrání svůj měkký zadeček ulitou odumřelých plžů, se jmenují poustevníčci. Korýši, kteří žijí převážně v dočasně vzniklých tůňkách a loužích a plavou při dně hřbetem dolů, se nazývají žábronožky.

Vzdušnicovci

Vzdušnicovci jsou nejpočetnější skupinou členovců. Nejdůležitějšími skupinami vzdušnicovců jsou mnohonožky, stonožky, chvostoskoci a hmyz. Našimi nejznámějšími mnohonožkami jsou mnohonožka s válcovitým tělem, plochule s plochým tělem a svinule s půlkruhovým tělem. Stonožky se až na pár výjimek živí dravě.
Chvostoskoci mají na břišní straně zadečku skákací aparát. Společným znakem vzdušnicovců je dýchání vzdušnicemi, trubicovými vchlípeninami pokožky, které se bohatě větví a zasahují do všech tělních orgánů. Zástupci rodu stonožek mají patnáct párů nohou.
U stonožek je první pár nohou přeměněn na tzv. kusadlové nožky, zakončené zahnutým drápem, do kterého ústí jedová žláza.

Hmyz

Hmyzí tělo je rozděleno na 3 části: hlavu, hruď a zadeček.
Orgány hmatu a čichu jsou u hmyzu tykadla. Hruď hmyzu nese tři páry článkovaných končetin a dva páry křídel. V zadečku hmyzu je umístěno srdce, převážná část zažívací;trávicí trubice, vylučovací a pohlavní;rozmnožovací orgány.
Pokud se z vajíčka vylíhne nymfa;larva, která se už skoro podobá dospělému hmyzímu jedinci, jedná se o proměnu nedokonalou. Pokud se larva vylíhlá z vajíčka dospělému hmyzímu jedinci nepodobá, nemá ani náznaky očí a křídel a někdy má i odlišný typ ústního ústrojí, pokud se dále mění v klidové stadium - kuklu, je to proměna dokonalá.
Základním typem ústního ústrojí u hmyzu je ústrojí kousací. Další typy ústního ústrojí hmyzu vznikly přizpůsobením se různému způsobu přijímání potravy. Jedná se o ústrojí bodavě sací a lízavě sací. Vývoj hmyzu z vajíčka až do dospělosti se nazývá proměna;ontogeneze.
Autorizace : ZŠ Třebívlice - pokud stahujete referát na své stránky uveďte www.zstrebivlice.blog.cz
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama