Poslední rozloučení redakce Paáji.

Za dobu vzniku školního časopisu navštívilo do 1. července 2010 stránky 624 159 návštěvníků z celého světa. Stránky se umisťovaly v kategorii školství do 150 místa. V poslední době je navštěvovalo na 320 návštěvníků denně. Rekord návštěvnosti za den byl 1 726 návštěvníků v květnu 2006.
Redakce věnovala panu učiteli dort PAÁJI za práci a pomoc při vedení kroužku.Společně jsme ho ochutnali a rozloučili se.

Tak tyto stránky už dlouho nejsou aktivní ale stále je navštěvuje spoustu lidí. Děkuji všem, kteří zde hledají co potřebují nebo si jdou zavzpomínat na školní časy.

K 21. listopadu 2011 je navštívilo 700 256. To je za půl roku přibližně 48 000 lidí.
K 5. listopadu 2012 je navštívilo 772 450. Za rok je to tedy přes 70 000 lidí.
K 31. prosinci 2012 je navštívilo 778 000. Ročně si tedy drží návštěvnost 70 000 lidí.

Referát - Přírodopis - Vyšší rostliny, semenné a nahosemenné

19. března 2006 v 19:30 | Ing. Ladislav Novák -prameny |  Referáty - Přírodopis
Rostliny semenné a nahosemenné
Vývoj semen byl v dějinách rostlinného života velkým skokem kupředu. Jedinou funkcí semen - podobně jako výtrusů - je vytvářet nové generace rostlin a zajišťovat tak přežití druhu; semena však tento úkol plní mnohem účinněji.
Výtrusy ponechávají mnohem větší díl náhodě. Každý výtrus se skládá z jediné buňky a ta obsahuje velmi málo nebo žádné zásoby živin - je to jen jakýsi genetický plán pro novou rostlinu. Výtrus může vyklíčit a úspěšně přežít jen v případě, že přistane v místě, kde jsou příznivé podmínky pro jeho růst. Proto musí mít mechy, kapradiny a podobné rostliny miliony výtrusů, aby překonaly velké nebezpečí jejich neúspěchu.
Semena naopak poskytují další generaci v soutěži o dozrání v nové rostliny výhodu hned na začátku života. Každé semeno se skládá z mnoha buněk ukrytých v ochranném obalu. Buňky jsou navíc obyčejně uspořádány v úplnou zárodečnou rostlinu, která má zakrnělý kořen, stonek a listy. A takřka ve všech případech obsahují semena zásobu potravy, jež podporuje vyklíčenou rostlinku až do doby, kdy se semenáček může udržet při životě vlastními silami. Semena jsou o tolik účinnější než výtrusy, že se semenné rostliny staly dominantní složkou vegetace na Zemi.
Kvetoucí rostliny jsou dnes na Zemi nejběžnějšími, nejrozšířenějšími semennými rostlinami. Všichni dobře známe jabloně, které na jaře kvetou a potom na podzim dávají úrodu kulatých plodů, jež obsahují jádřince se semeny.
Na rozdíl od nápadných květů jabloní nebo orchidejí a dalších rostlin mají některé semenné rostliny květy tak podstatně přizpůsobené nebo zmenšené, že vůbec jako květy nevypadají. Všechny však obsahují v určité formě základní části květu. Například kukuřice je kvetoucí rostlina. Trsy samčích květů produkují pyl. Samičí květy tvoří klasy složené z velkých obilek, které představují zvláštní spojení plodu a semene.
Také některé nekvetoucí rostliny mají semena. Nejlépe známým příkladem jsou jehličnany, jako například borovice nebo smrky a jedle. Jejich semena se nevyvíjejí z květů, ale tvoří se mezi šupinami dřevnatých šišek. Na jihozápadě Spojených států rostoucí borovice limbovitá má velká jedlá semena, obecně zvaná "oříšky". Piniové oříšky čili pinioly z jižní Evropy jsou velká chutná semena jiného druhu borovice.
Jedle, borovice a ostatní jehličnany a několik dalších tajemných skupin rostlin mají semena v šiškách a jiných specializovaných orgánech. Nejběžnějšími semennými rostlinami jsou však kvetoucí rostliny, které se vyskytují v obrovské různorodosti.
Všichni dobře známe šišky některých druhů borovic, jež vypadají jako miniaturní kopie samotného stromu. Smrky, jedle a většina ostatních konifer, jak už naznačuje i jejich jméno, také vytvářejí šišky. Mají ve skutečnosti dva druhy šišek: méně známé samčí šišky, v nichž vzniká pyl; a samičí šišky, v nichž se mezi dřevnatými šupinami tvoří semena.
Zralé samičí šišky se vyskytují v mnoha tvarech a rozměrech. ·išky některých druhů tsugy jsou dlouhé stěží dva centimetry, zatímco borovice Lambertova rostoucí na západě Spojených států má šišky dlouhé až šedesát centimetrů. ·išky některých jehličnanů dokonce ani nevypadají jako šišky. U jalovce zůstávají šupiny dužnaté a šišky se podobají bobulím. ("Bobule" jalovce obecného se používají k ochucování ginu.)
Několik druhů jehličnanů vůbec šišky nevytváří. Semena tisů jsou podobná ořechům a jsou skoro úplně přikryta zdužnatělými jasně červenými "čepičkami". Torreya kalifornská a hlavotisy z Dálného východu mají rovněž semena podobná ořechům, s dužnatým obalem, jenž vypadá jako plodní obal.
Nejmohutnějšími ze všech živých organismů jsou sekvojovce obrovské rostoucí na západě Spojených států. Rekord drží momentálně strom nazývaný Generál Sherman, který se nachází v Národním parku Sequoia v Kalifornii. Je to obr vysoký asi 83 metrů; jeho trup měří v průměru 10 metrů a jeho váha se odhaduje na 1385 tun. Semena má naproti tomu tak malá, že 8000 semen neváží ani třicet gramů.
Nejvyšší stromy na světě, sekvoje vždyzelené, pocházejí také z Kalifornie. Tyto ztepilé jehličnany jsou štíhlejší než sekvojovce obrovské a dorůstají obvykle do výšky 80 metrů i více. Nejvyšší dosahuje rekordní výšky asi 110 metrů nad povrchem země.
Jiným obrem mezi jehličnany je douglaska rostoucí na západě Spojených států. Za příznivých podmínek dorůstá někdy do výšky 75 metrů.
Borovice lesní vytváří, jako ostatní jehličnany, dva typy šišek: šišky nesoucí pyl, s krátkou životností, (ve shlucích na větvi vlevo dole) a samičí šišky (knoflíky na konečcích nejhořejších větévek).
Po opylení se samičí šišky pomalu zvětší a zůstanou zelené až do doby zralosti. Ve stáří dvou až tří let dřevnaté šišky konečně dozrají, otevřou se a uvolní okřídlená semena, jež byla uložena mezi šupinami.
Více informací na www.vyber.cz
Autorizace : ZŠ Třebívlice - pokud stahujete referát na své stránky uveďte www.zstrebivlice.blog.cz
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Aktuální články

Reklama