Poslední rozloučení redakce Paáji.

Za dobu vzniku školního časopisu navštívilo do 1. července 2010 stránky 624 159 návštěvníků z celého světa. Stránky se umisťovaly v kategorii školství do 150 místa. V poslední době je navštěvovalo na 320 návštěvníků denně. Rekord návštěvnosti za den byl 1 726 návštěvníků v květnu 2006.
Redakce věnovala panu učiteli dort PAÁJI za práci a pomoc při vedení kroužku.Společně jsme ho ochutnali a rozloučili se.

Tak tyto stránky už dlouho nejsou aktivní ale stále je navštěvuje spoustu lidí. Děkuji všem, kteří zde hledají co potřebují nebo si jdou zavzpomínat na školní časy.

K 21. listopadu 2011 je navštívilo 700 256. To je za půl roku přibližně 48 000 lidí.
K 5. listopadu 2012 je navštívilo 772 450. Za rok je to tedy přes 70 000 lidí.
K 31. prosinci 2012 je navštívilo 778 000. Ročně si tedy drží návštěvnost 70 000 lidí.

Den knihy na ZŠ Třebívlice - projektový den

26. dubna 2008 v 11:36 |  Archiv rok 2007 - 2008
A zase se na škole něco dělo. Když jsme přišli na první stupeň viděli jsme plnou školu různých postav z knih, které si přinesli žáci na tento den. Takže jste zde mohli potkat od Šípkové Růženky po piráta a spoustu dalších postav. No a co to vlastně bylo ?
Projektový den v ZŠ Třebívlice
U příležitosti Světového dne knihy a autorských práv (23.duben) připravily paní učitelky z 1. stupně ZŠ Třebívlice pro žáky 1.-5. ročníku projektový den s názvem Den knihy.
Žáci měli za úkol přinést ukázat kamarádům ve škole svou oblíbenou knihu a mohli přijít v kostýmu oblíbeného knižního hrdiny nebo pohádkové bytosti.
Během zábavného a poučného dopoledne se všichni vystřídali na 4 pracovištích, kde se věnovali poslechu a reprodukci četby, ilustraci textu, tvorbě vlastního literárního dílka a soutěžím ve znalostech literárních pojmů apod. V rámci vlastní tvorby se žáci zapojili i do dalšího projektu " Pohádkové středohoří " a zkusili si i dramatizaci.
Projektový den sledoval především zvýšení zájmu žáků o čtení a knihy jako takové. A proto následující den zamířili školáčci na exkurzi do místní knihovny, kde si mohli prohlédnout a půjčit knihy podle svých zájmů.
V podobných akcích, které zvyšují zájem dětí o čtení a knihy a rozvíjejí dětskou fantazii, budeme určitě pokračovat.
A proč jsme to vlastně slavili ?
23. 4. je symbolickým datem pro světovou literaturu, protože téhož dne a v témže roce (r.1616) zemřeli tací velikáni literatury jako Miguel de Cervantes y Saavedra, William Shakespeare a Inca Garsilaco de la Vega. Je také datem narození a úmrtí mnoha dalších významných spisovatelů: Maurice Druon, Halldór Laxness, Vladimír Nabokov, Joseph Pla a Manuel Mejía Vallejo.
Rozhodnutí o této celosvětové akci padlo na zasedání Všeobecné konference UNESCO v roce 1995 - tento den byl věnován na počest knihám a autorům. Chtěli tímto povzbudit k četbě zvláště mladé lidi, aby nalezli potěšení z četby, a zároveň i získali respekt vůči nenahraditelnému přínosu těch, kteří se podílejí na sociálním a hlavně kulturním vzestupu lidstva.
Tento návrh byl předložen španělskou vládou, kde má tento svátek hlubokou tradici. V Katalánsku již od 20. let v tento den obdarovávali za každou zakoupenou knihu růží.
Poznáte jakou postavu popisuje paní učitelka a co je to za knihu ?
více fotografií zde
Den knihy na prvním stupni
A ještě něco...
Rodina panského kočího Jana Proška očekává její příjezd. Žila ve vesničce na slezských hranicích. Teď přijala pozvání své dcery Terezky, aby podzim strávila v její rodině s vnoučaty Barunkou, Janem, Vilémem a malou Adélkou. S dětmi si velmi rozumí a aby nezahálela, tak si vezme na starost drůbež, pečení chleba, předení a další domácí práce. S dětmi chodí do přírody, vypráví jim pověsti, vede je lásce k vlasti. Navštěvuje s dětmi mlýn, kde žijí dobrosrdeční lidé a mají dcerku, která se s dětmi kamarádí.

Dalším přítelem byl riesenburský myslivec, který často přijde a vypráví jí příběh o bláznivé Viktorce. Na Staré bělidlo také přicházela Kristla, dcera hostinského.
Svou moudrostí a upřímností si získala též úctu paní kněžny, která ji pozvala společně s dětmi k sobě na zámek. A tam jí ona vypráví příběh svého života. Paní kněžna jí přislíbila pomoc v případě potřeby. Nežádala pomoc pro sebe, ale pro Kristlu, její snoubenec neodešel na vojnu a tak se mohli vzít. Přimluvila se také za rodinu Kudrnových, aby otec dostal stálé zaměstnání polesného, museli doma jíst z nouze kočky a veverky. Přimluvila se i za Hortensii, aby si nemusela brát ženicha, kterého jí kněžna zvolila, a mohla se vrátit do Itálie, kde byl její milý. Její štěstí netrvalo dlouho, zemřela po roce a zanechala kněžně malého synka.
Říkávala Adélce, že stará jabloň a ona jsou si rovny a odejdou spolu. Jednoho jara jabloň zůstala suchá a i ona se začala cítit špatně a věděla, že její život končí. Sešli a sjeli se všichni přátelé, první přijela Barunka, která s ní trávila poslední dny jejího života. Když zemřela, plakalo celé údolíčko. Její osobnost charakterizuje v závěru knihy kněžna, sledují oknem pohřební průvod, slovy: "Šťastná to žena!"
Poznáte, z které známé knihy tento úryvek je ?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama